Bioenergetické cvičení

Co je to bioenergetika?
Jak tento typ cvičení pomáhá v psychoterapii?

Uvědomuju si, že může být zahlcující přicházet do online prostoru stále s novými pojmy a směry a že už se běžný člověk mimo náš obor může těžko orientovat. A protože nepíšu obsah primárně pro kolegy, ale především pro širokou veřejnost a své klienty, ráda bych některé pojmy osvětlila.

BIOENERGETICKÁ CVIČENÍ 
Bioenergetika představuje způsob, jak chápat lidskou osobnost z hlediska jejího těla a procesů v něm. Jedná se o směr na tělo zaměřené psychoterapie (tedy podobně jako biosyntéza, Pesso-Boyden terapie, taneční terapie, nebo systémy jako Somatic Experiencing). Jde v ní o způsob terapie, který kombinuje práci s tělem a myslí, aby lidem pomohl řešit emoční problémy a realizovat vlastní potenciál.

Založil a vyvinul ji americký psychoterapeut Alexander Lowen, žák Wilhelma Reicha, který je praotcem všech těchto psychoterapeutických směrů zaměřených na tělo.

Pracujeme s energií v těle, která se tvoří prostřednictvím dýchání a metabolismu těla a jejím následným vybíjením při pohybu. To, kolik této energie máme k dispozici a to, jak ji využíváme určuje naši reakci na životní situace.

Právě s tímto druhem energie a emocemi se dostáváme do kontaktu jedině skrze pohyb, cvičení, dech a mindfulness. To nejde ani vymyslet ani okecat.

Cviky jsou jednoduché ale ne vždy pohodlné a tím umožňují obejít naše přirozené obrany a diskuze a racionlizace.

Taky umožňují prožít emoce beze slov a vysvětlování. Umožňují zažít, že pod vztekem obvykle leží smutek ale taky vitalita a síla. Není vůbec neobvyklé, že po sériích cvičení zaměřených právě na vztek spousta lidí propukne v pláč nebo v záchvat smíchu a radosti.

K tomuto se skrze slova zkrátka dostaneme jen velmi těžko. A i když to nakrásně pojmenujeme, je to stále jen intelektuální pochopení, které ale nevede ke změně v prožívání.

Proto je pro nás i v něčem tak zdánlivě netělesném, jako je psychoterapie, ztělesnění emocí a pocitů tak stěžejní. Emoce se na těle projevují a určitým způsobem se do něj ukládají. Neobejdeme se tedy bez těla ani při jejich uvolňování a změně zažitých vzorců.